·:[ Viagra - Buy Viagra Online ]:·
• • • • •

Detektivní ohař dostal hlad a sídlí u Hladového ohaře.

Americký film Identita, na pomezí thrilleru a hororu, z roku 2003 mě zaujal už při jeho uvedení u nás. Jak bývá ale mým zvykem, počkala jsem si až na televizní vysílání.

Jména jako Ray Ĺiotta, John Cusack a tentokráte pro změnu bruneta Rebecca De Mornay mě už předem navnadila, že se rozhodně bude na co dívat.

Několik osob se na první pohled zcela náhodně setkává za deštivé bouře v jednom motelu s velmi nervózním správcem. Ačkoliv by tito různorodí lidé v normálním případě kolem sebe nevšímavě prošli, jsou nyní nuceni spolu komunikovat. A každý z nich má svá tajemství. Lidé začínají umírat a u každého mrtvého se najde klíč od pokoje. 10, 9,… Ti, co přežili, musejí najít, co je přivedlo dohromady a to zjištění je opravdu děsivé.

Střih, kamera, prostě celý příběh je neuvěřitelný a neobvyklý. Zase jeden z filmů, na které musí člověk myslet a nemůže ho dostat z hlavy…

Velmi zajímavé jsou také oficiální stránky filmu, kde můžete onen motel navštívit a čerpat atmosféru jednotlivých pokojů, kde každá místnost něco skrývá. Projděte se, je to opravdu zážitek

Identita na ČSFD.

Kosti jsou přečteny. Na tuhle detektivku mi stačil celý měsíc…. Tedy abych nekřivdila Reginaldu Hillovi, kniha vůbec není špatná, jen trochu, lidově řečeno, rozlezlá. Podrobně až v recenzi na Centru detektivky. Tedy až napíšu postřehy z knihy Kocouři, Břetislava Hodka, kterou jsem právě dočetla a byla jí dost nadšená, až napíšu článek o autorovi knihy. Abych nezapomněla. Ještě by tu byla chybějící recenze Stínohry Georgese Simenona… Jen doufám, že se opět nezabořím do pracně slepovaných Regálů, což by byla škoda, protože spousta tipů, o které se chci podělit, jsou často více než příjemné čtení. Takže žádné zdržování, jdu na ně.

Občas se to tak stává, že když se na něco moc těšíte, býváte nemile překvapeni. Před časem jsem naprosto nadšena přečetla povídku Daziellův duch britského spisovatele Reginalda Hilla. Neskonalé nadšení z povídky vyvolalo pídění se po dalších počinech tohoto autora. Drsný humor tlouštíka Daziela byl tak perfektní, jak ho známe z televizního zpracování. Ale bohužel, na trhu po románu Reginalda Hilla ani památka. Po roce čekání mě můj slídící instinkt přivedl na informaci o právě vydávané knize. Reginald Hill: Kosti a mlčení. Nebylo možné čekat, jestli náhodou knihovna poklad zakoupí, a tak jsem pošimrala prasátko a knihu objednala. Recenze na knihu byly naprosto skvostné, takže očekávat něco jiného než naprosto úžasný zážitek nebylo možné a přesto. Stránky ubíhaly, typický samolibý Daziel se činil, ale… Nějak tomu chyběl ten energický náboj, který měla povídka. Nechtěla bych ale knížce a autorovi křivdit, tak jsem ji na pár dnů odložila. Odložila, nechala uležet, vykvasit a třeba se nebudu stačit divit. Daziele a Pascoe, na vás si ještě posvítím

Normálně bych se tímhle filmem vůbec nezaobírala. Vyděsil mě už ten název: Smrtihlav. Prostě jsem ho přešla. Netušila jsem totiž, že jednu z hlavních postav hraje Rufus Sewell. Nedávno jsem si prohlížela ukázky z filmů na Youtube pod heslem Sewell. Název zněl Dark City. No nakonec těch ukázek bylo 10. Jednoduše rozkouskovaný film. Značně depresivní, tak trochu podivná podiváná ve stylu Matrixu. Pro mně ale trochu stravitelnější než Matrix, který mi přišel divně přetechnizovaný. Rufus Sewell jako John Murdoch exceluje vedle Kiefera Sutherlanda jako podivného vědce. Objeví se tam i Jennifer Connelly, ale zajímavá je tady spíše díky svému vzhledu než hraní. Vlastně jsem ještě neviděla film, kde by hrál Sewell nezajímavě. Tady skvěle zapadá do mozaiky, která vytváří neobyčejný film a zážitek. Rozhodně se hodlám podívat po filmu v lepším formátu než je malé okéno na Youtube.

Jsem nechutný pesimista. Dobrovolník na likvidaci spamu – totiž na úpravu kódu se našel. Jenže. Ach, ta technika! Pro jistotu znovu kopíruju starou verzi v html. Čím víc času trávím se svými původními stránkami v html , tím zjišťuji že vlastně vůbec nebyly špatné. No, možná že tenhle názor mám jen já…

V každém případě mi stránky tvořené redakčním systémem přišly takové nechutně sterilní. Tvorbou html verze jsem si patrně vytvořila na stránky silné citové pouto. Víte vy kolik času vlastně jejich tvorba zabere? A pak se do nich nezamilujte!

Už se mi stýská, a tak se vracím, moji drahouškové!

Cítili jste někdy naprostou bezradnost? Určitě. Já právě teď bojuju s lidskou blbostí. Totiž se spamem. A hádejte, kdo vítězí? No jasně. Momentálně je to na celé čáře spamovací robot.

Takzvané komentáře u recenzí na detektivkách com jsou pouze v režii spamu. Koho by to neotravovalo? A tak jsem se dala na likvidaci. Totiž mazání a mazání spamů. Protože tohle je jediné, co umím. Mrzí mě jen, že plno lidí se čílí na to, že s tímhle nesmyslem něco neudělám. Ale jak? Jsem obyčejná milovnice detektivek, která je ještě tak schopná sestavit průměrnou stránku v html. Ale php? Bohužel. Tady nemohu sloužit. A myslíte si, že se najde někdo, kdo by jen nenadával a poskytl skutečnou a konkrétní radu? Máte pravdu. Nenajde. Jediné, proč s tím vším bojuju dál je tolik hodin strávených se stránkami ?/…tektivky.com. Proč je najednou zastavit a zničit tolik práce? Patrně zbývá návrat k html, pokud se nenajde dobrá duše, která poskytne radu místo obyčejného kritizování.Sítě s dotazy na odborných serverech jsou rozhozeny. Možná, že i k tomuhle článku zabrousí nějaký znalec likvidace spamu. A tak jen čekám a doufám…

Miluju staré české krimifilmy. V posledních týdnech si moje choutky opravdu přicházejí na své. Minulý týden mě televizní program dokonale zmátl, když u firmu Kasaři z roku 1958 byl uveden žánr komedie. Ač je to podivné, opravdu mi poměrně dost chutná víkendový oběd a k němu troška toho napětí. Ale komedie? Do té se mi opravdu nechtělo. Už hudba filmu mi naznačovala, že s tou komedií to nebude až tak žhavé. Zbystřila jsem a mezi konečnými úpravami jídla jsem zhlédla vcelku podařený krimifilm. Možná, že se některé postavy daly charakterizovat jako mírně komické, ale detektivka, se tu nezapřela.

Podobný „problém“ jsem měla i v sobotu 6.5. u filmu Nahá pastýřka, který vysílala Tv Nova opět při obědě. Mňam! Tentokrát byl uveden žánr krimikomedie. Alespoň, že tak. Další z bezvadných skvostů československé kriminálky. Jenže marně jsem pátrala po komediálních prvcích. Možná mám trochu posunutý smysl vnímání a komedii nepoznám ani kdybych o ni zakopla.

Dnes jsem byla konečně spokojená. Film Svědectví mrtvých očí jako psychologické drama s kriminální zápletkou, je přesné označení, které mě nezklamalo, stejně jako film jako takový.

Nemám ráda suplikování do žánrů. Jenže co pak dělat s tím, když to člověku pořád nedá. Tak byla to komedie nebo nebyla?

Už je to tady zase ! Cestovní horečka nejvyššího stupně! Stačilo zaslechnout zprávu ve které se objevilo slovní spojení „jižní Čechy“ a byla jsem ztracená. Mozek se přeřadil na volume max. a posedlo mě šílenství zvané „vzpomínky na dovolené.“ Po minutách zbytečného zírání před sebe následovalo horečné hledání na stránkách o mém zamilovaném kraji a prohlížení fotografií. Dopřála jsem si dokonce i lázeň v třeboňské Auroře. Páni ta lahoda. Porochňat se v bahýnku, na jedné fotografii jsem stihla zkontrolovat hladinu rybníka Svět,… jojo…. dovolená v nedohlednu. Cvakám a hledám další a další úžasné obrázky. Modrá obloha, voňavoučký les… ááá .. úžasná vůně. Prozatím to stačí. Jenom prozatím. Dovolená se blíží pomalu a jistě. Pro jistotu jsem ale ponechala pootevřené dveře a číhám. Co kdyby mi chtěla proklouznout?

Proč jsem se rozhodla pojmenovat svůj blog „Detektivní ohař“? Nehledejte za tím žádnou vědu. Prostě jenom momentální nápad. Detektivka se podílí poměrně významně na mém bytí a tenhle bloček má být takovým meziskladem mých „výplodů“ mezi Osobní literární stránkou a stránkou detektivek. Jak jednoduché, že? Ani jednu stránku nehodlám zahlcovat svými zbrklými nápady a tak vznikl…

Detektivní ohař